V rámci klasické ↗OTS vzniká (a) ↗transpozicí, a to (i) ustrnutím ↗přechodníků (kleče, sedě; počínaje // počínajíc, chtě nechtě // chtíc nechtíc, nehledě // nehledíc, soudě // soudíc); (ii) adverbializací přechodníků spojením předložky a přechodníku (viz ↗desubstantivní adverbium): vkleče, vsedě, vestoje; (b) ↗derivací od slovesných základů sufixy ‑mo a ‑ky (letmo, obkročmo, zkusmo; mlčky, plačky aj.). D.a. se tvoří zřídka. Vyjadřují dějovou průvodní okolnost.